Všichni víme, jak to chodí

10. ledna 2017 v 18:54 | Vel
Šťastný nový rok 2017! Doufám, že jste si užili Vánoce a ještě jste úplně nezanevřeli na můj blog, i když jsem zase postupně přestala psát. Ale jak se říká, nový rok, nový začátek, nebo ne? V tomhle článku bych vám chtěla trochu přiblížit, co se za minulý rok změnilo a jak podle mě bude blog vypadat letos.

Každý si alespoň někdy v životě dal nějaké novoroční předsevzetí a každý ho alespoň jednou nedodržel. Jak asi víte, ani já jsem svoje loňské předsevzetí nedodržela a blog po pár měsících, kdy jsem psala, začal zase zaostávat a nápady na články zůstávaly pouze v mé hlavě. Co se ale hlavně změnilo je můj přístup k blogu. Původní recenze, které jsem psala na začátku začaly pomalu mizet a vystřídaly je knižní TAGy a moje názory na současné dění v knižním světě.

"Sarah. J. Maas - Dvůr trnů a růží" aneb Talent a současná literatura pro mládež

27. září 2016 v 21:23 |  Fantasy
Z tohoto článku se nějakým způsobem stalo jakési zamyšlení o současné literatuře pro mládež, nečekejte prosím kladné ohlasy ani recenzi na knihu, tato kniha mě pouze k zamyšlení nad tímto problémem dovedla a je pouhým prostředníkem, přes kterého jsem se dostala k jádru věci. Vezměte prosím tuto informaci na vědomí a klidně odsuzujte můj názor, jen si předtím celý článek přečtěte. Klidně mi můžete napsat nesouhlasný komentář, ráda zjistím, jak se na věc díváte vy.


oficiální anotace:
Když devatenáctiletá lovkyně Feyre zabije v lese vlka, zaútočí na ni
podivný tvor. Odvleče ji do svého doupěte, které se ukáže být jiným
světem. Tam zjišťuje, že tajemným únoscem je jedna z nesmrtelných
bytostí, které kdysi vládly světu. Nenávist se postupně mění v lásku.
Feyre čeká těžký úkol - musí přijít na způsob, jak zachránit tajuplný
svět i svého únosce.

Nadšená, že autorka jedné z mých oblíbených knih (Skleněného trůnu) napsala další knihu, jsem se vydala si ji okamžitě koupit, bez toho, že bych nějak moc zkoumala, o čem vlastně je. Fantasy kniha na motivy Krásky a zvířete od Sarah. J. Maas, to přeci nemůže být špatné, ne? Hned jak jsem vyšla z obchodu, začala jsem horlivě číst a příběh mi připadal celkem slibný. Nějakým způsobem se ale stalo, že jsem knihu ve výsledku četla tři týdny. A nebylo to proto, že bych na ni neměla čas. Není sice nejkratší (má přes čtyři sta stran), ale například Cress, která má ještě o 200 stran více, jsem stihla přečíst za dva dny (pravda, bylo to o prázdninách, ale to není, co se teď snažím říct). Jednoduše řečeno, jak se děj začínal zamotávat, s touhle knihou to šlo zkopce. Uvědomte si prosím, že tohle je čistě můj osobní názor, věřím, že spoustě lidem se příběh líbit bude. Pro mě je však tato kniha velmi paradoxní a ráda bych vysvětlila svůj složitý názor.
 


Blog slaví

20. srpna 2016 v 10:22
Jak je vidět, novoroční předsevzetí není radno si dávat, protože je nelze dodržet. A tak jsem chtěla publikovat články jednou za dva týdny, ale nepovedlo se mi sem nic dát už od dubna... Tenhle článek jsem chtěla zveřejnit o dost dříve, ale nějakým způsobem jsem ho uložila do rozepsaných a zapomněla na něj, takže alespoň dodatečně přeji blogu všechno nejlepší k narozeninám a přidávám svůj příběh, jak jsem se dopracovala až k tomuto (občas i aktivnímu) blogu.

Já jsem si první blog založila asi ve třetí třídě,kdy mi o blog.cz řekla spolužačka, napsala jsem tam asi dva články o třech větách a pak mě to přestalo bavit. Pak jsem si několikrát ještě založila blog, psala jsem tam strašné nesmysly. Celkem jsem jich měla alespoň pět, včetně fan blogu o Hanně Montaně. Potom jsem na to, že něco jako blog existuje na pár let zapomněla. A jednou mě napadlo, že by vlastně nebylo od věci psát recenze na knihy, co jsem četla, tak jsem se zamyslela a rozhodla jsem se, že si založím blog, který narozdíl od všech předchozích opravdu k něčemu bude. A tak jsem ho založila, a i když nepíšu příliš pravidelně, rozhodně bych svůj blog nezrušila. Je to skvělá příležitost ke sdělování názorůna věci, které by moje okolí asi příliš nezajímaly.
Jsem ráda, že blog.cz přetrval doteď a doufám, že tu bude ještě dlouho! Už teď je tu déle než většina jeho "vrstevníků". Na blog.cz se totiž na rozdíl od jiných webů nezapomnělo, spíše naopak. Spousta lidí si uvědomila, že blog nemusí být jen odrazovým můstkem pro zveřejnění na internetu, ale může se stát i právoplatnou webovou stránkou, což jsem si po dlouhých letech na blogu uvědomila i já. A tak se stalo, že jsem najednou blog začala považovat za něco víc než místo, kam můžu psát blbiny.

Oscar Wilde -Strašidlo Cantervillské

22. dubna 2016 v 23:31 |  první dojmy
oficiální anotace:
Duch sira Simona je vytržen z poklidné existence na anglickém zámku Canterville, kde už po staletí osvědčenými metodami úspěšně děsí generace svých potomků. Nový majitel, vyslanec Spojených států amerických, je osvícený muž, který nemá pro astrální jevy nejmenší pochopení. Strašidlo, vtělení evropské romantiky a nostalgie, je konfrontováno s představiteli Nového světa, kteří byli tehdejšími Brity vnímáni jako vulgární, přízemní zbohatlíci...


Konečně jsem se zase dostala k tomu, abych napsala nějakou recenzi. Rozhodla jsem se zařadit další klasiku, kterou je dobré znát nejan k maturitě a která je zároveň jednou z mých nejoblíbenějších knih. Strašidlo Cantervillské je jednou z mála knih o strašidlech, která vlastně není strašidelná. Sira Simona vám bude při čtení povídky líto nebo se mu budete smát (či posmívat), budete k němu mít kladný či záporný vztah, ale bát se nejspíš nebudete ani chvilku (což je v mém případě docela neobvyklé).
Stejně jako všechny ostatní Wildovy povídky, Strašidlo Cantervilské má výbornou zápletku, neskutečný pohled na realitu a skvělý humor, občas zacházející do sarkasmu, který je však zcela neškodný. I přes zdánlivě jednoduchoou zápletku má příběh hloubku a je dokonale promyšlený, což Oscar Wilde skromně nedává najevo tolik, jak by mohl. Právě svou trochu skrytě dokonalou promyšleností působí tento příběh na čtenáře zvláštním, okouzlujícím dojmem.

33 informací, které (ne)potřebujete vědět

15. března 2016 v 14:54 |  Book TAG
Dnes jsem se rozhodla napsat další knižní Tag, nějak mě to začalo bavit. Tentokrát to bude třicet tři otázek, které vyžadují jen krátké odpovědi a vzhledem k tomu množství už asi není co dodat. Otázky jsem brala z tohoto blogu (a ano, opět tu nejsou všechny): http://mylittlebookblog.com/2016/01/15/the-fifty-bookish-questions-book-tag/

1.Jakou knihu jsi naposledy četla?
Jiskru v popelu od Saby Tahir

2.Byla dobrá?
Ano, jedna z nejlepších knih, které jsem letos zatím četla.

3.Co na ní bylo nejlepší?
Byla psána velmi poutavě a příběh byl nápaditý a neobvyklý, takže jsem ji přečetla doslova jedním dechem.

4.Doporučila bys ji?
Určitě, pokud máte rádi fantasy.

5.Jak moc čteš?
Jak se mi zrovna daří, někdy přečtu čtyři knihy za týden, jindy jednu za měsíc.

6.Baví tě číst?
Ne, a proto píšu blog o knihách a chci splnit knižní výzvu na 76 knih.

7.Která kniha, kterou jsi četla nedávno, se ti nelíbila?
Rudá královna od Victorie Aveyard

Sabaa Tahirová - Jiskra v popelu

28. února 2016 v 19:41 |  Fantasy
oficiální anotace:
Laia je dívka z lidu Učenců, který žije pod krutou nadvládou válečnického Impéria. Když je její bratr zatčen za velezradu, nabídnou jí učenečtí povstalci bojující proti Impériu dohodu: pokud se nechá prodat jako otrokyně na imperiální vojenskou akademii Šerosráz a bude pro ně špehovat, odboj zachrání jejího bratra před popravou.
Elias, nejlepší voják na akademii, je znechucený pronásledováním a zabíjením Učenců a rozhodne se dezertovat. Než však stačí utéct, dostane příkaz zúčastnit se Zkoušek, nemilosrdné soutěže, z níž má vzejít nový válečnický císař. Prohrát znamená okamžitou smrt, zvítězit znamená ztratit vlastní duši.
Když se Laiiny a Eliasovy cesty na Šerosrázu zkříží, oba zjistí, že jejich osudy jsou propletené víc, než by si kdy dokázali představit, a že jejich rozhodnutí může změnit budoucnost celého Impéria.


Tuto knihu jsem začala číst, aniž bych věděla, co od ní očekávat. Chtěla jsem ji vlastně jen proto, že se dívám na videa amerických booktuberů a některým z nich věřím natolik, že prostě chci číst knihy, které čtou, bez toho, že bych tušila, co jsou zač. Když jsem tedy tuhle knihu uviděla v knihkupectví, neváhala jsem a okamžitě jsem si ji koupila. Až pak jsem začala řešit, o čem vlastně je. Musím přiznat, že nevím, co jsem čekala, ale rozhodně jsem nečekala tohle. Svět, ve kterém se příběh odehrává, byl naprosto odlišný jakékoli mé představy. Neznamená to ale, že se mi kniha nelíbila, naopak předčila má neurčitá očekávání a i přes to, že není úplně krátká, jsem ji doslova zhltla. Vpodstatě jsem celý víkend jenom četla, ale vůbec toho nelituji.

Nový domov pro knihy

12. února 2016 v 20:13 |  první dojmy
Tento článek bude zase oddychový, rozhodla jsem se, že zkusím občas psát články k tématu týdne (pořád se ale budou týkat knih).

Poslední dobou jsem dost přemýšlela, jestli je chytré zbavovat se knih, které už nechcete. Asi před půlrokem jsem odnesla kolem dvaceti knih do Městské knihovny na výměnu a vzala jsem si za ně jen asi tři. Byly to převážně dětské knihy, ke kterým se s největší pravděpodobností už nikdy nevrátím. Když jsem se dozvěděla, že bude výměna v knihovně, všechny knihy jsem bez nějakého přemýšlení popadla a odnesla je tam. Později jsem ale začala přemýšlet o tom, kolik ty knihy musely stát, a začala jsem svého činu litovat.

Příliš mnoho informací - knižní TAG

5. února 2016 v 17:03 |  Book TAG
Rozhodla jsem se odpovědět na další spoustu otázek týkajících se knih, protože mě celkem bavilo psát minulý knižní TAG a nikdo proti tomu neprotestoval. Třeba v tomto článku najdete nějaké zajímavé doporučení. Otázky jsem brala z anglické blogerské verze tohoto TAGu a sama jsem si je překládala. A opět tu nemám všechny, je jich totiž celkem padesát a na některé bych nejspíš nezvládla odpovědět.


Lauren Oliver - Zmizelé dívky

21. ledna 2016 v 21:18 |  Soudobý román
oficiální anotace:
Dara a Nick bývaly nerozlučné, ale to bylo předtím - před tím, než Dara políbila Parkera, nejlepšího kamaráda Nick, a před tou nehodou, po které zůstala Dařina krásná tvář zjizvená. Od té doby se sestry naprosto odcizily a nemluví spolu.

Nick se sice rozhodne, že vše, co ztratila, získá zpět, ale Dara už má jiné plány. A když o svých narozeninách Dara zmizí, Nick si zpočátku myslí, že je to nějaká hra, že se Dara zase předvádí. Ale zmizela i jiná dívka, devítiletá Madeline Snowová, a Nick je čím dál víc přesvědčená, že ta dvě zmizení spolu souvisí. A teď musí najít svoji sestru dřív, než bude pozdě.


Na tuhle knihu jsem náhodou narazila před Vánoci v knihkupectví. Anotace ani obálka mě příliš nezaujaly, ale Lauren Oliver patří mezi moje oblíbené autory, takže jsem si knihu nakonec koupila. A musím přiznat, že jsem udělala dobře. Dokonce moc dobře. Měla jsem velká očekávání a autorka je s jistotou předčila. Číst tuto knihu byl skvělý zážitek už sám o sobě, když jsem se ale dostala na konec, teprve jsem ocenila autorčinu genialitu. Jedním slovem, kniha je naprosto fenomenální a jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla.

Další články


Kam dál